Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Canon 650D


reklama

60 fotek, letos v červenci, 10 zobrazení, přidat komentář | krajina
Druhý den Jesenického výletování. Zdolali jsme jeden vrchol, míříme na druhý. Volíme vrcholovou cestu – sice není nejkratší, ale bude hezká a nepotkáme tam davy. Doslova. Na dvanácti kilometrech potkáváme celé dva lidi. Hřebenovka je zarostlá, neudržovaná, divoká, plná vyvrácených a uschlých kmenů a nečekanými políčky bílých ochmýřených kytiček, které se v tom větru hrozně blbě fotí. Je nepřirozené ticho – jak před bouří, tak, že na hezčí polovičku našeho putování padá úzkost. Kromě toho, ten zatrolený Sněžník se zdá pořád strašně daleko a navíc je jeho vrcholek pořád v mracích. Když už jsme v sedle, obloha se jak na povel trhá (podobně jako včera a podobně jako celý nadcházející týden. Podle Sněžníku byste si mohli řídit hodinky – jakmile se začne vyjasňovat, jsou tři hodiny). Finální kopec je o plíce a nepomůže ani zastávka u pramene Moravy. Na vrcholu plazíme jazyky a s určitým zoufalstvím hledíme na zbořeninu dřívější vyhlídkové věže. Nikde žádná restaurace, nikde žádná půjčovna koloběžek pro sjezd dolů – není divu, že Sněžník není příliš vyhledávanou turistickou atrakcí, spolu s námi je nahoře jen pár zoufalců. Žádné děti, žádní důchodci, žádní procházkáři. Bez fyzičky a outdoorového outfitu na Sněžník nelez. Výhledy jsou luxus, ale čas nás trochu tlačí. Tentokrát volíme nejkratší cestu a je to chyba – čtyři kilometry sešup po kamenech a po štěrku a další čtyři asfaltka. Nohy vypovídají službu, záda protestují, vypíná i hlava. Poslední metry k autu jen silou vůle. Už víme, že jsme to přehnali, a že nás to zítra bude sakramentsky bolet. (A taky že jo. Druhý den nemůžeme ani vstát z postele, natož chodit…)
40 fotek, letos v červenci, 9 zobrazení, přidat komentář | architektura
Druhý den Jesenického výletování. Po včerejších dvaceti kilometrech nám roste sebevědomí a vyrážíme na Kralický sněžník, přičemž zastávka číslo jedna je Stezka v oblacích. Je to naše třetí rozhledna podobného typu – po vizuálně nudnějším, ale zábavnějším Lipnu a vizuálně lákavé, ale nudné bavorské Okurce jdeme do oblak. Vlastně nejdeme, sedíme pod kopcem v bufetu, pijeme kafe a čekáme, jestli přestane pršet. Obloha šedá jak olovo, všude okolo mlha, vidět je tak na kilometr, a my se chystáme na vyhlídku. Prostě blázni. Nakonec se vyprší a než se dostaneme na stezku samotnou, nebe se začne protrhávat. Ještě pár minut, a je vidět modrá. Stezka samotná je visutá, takže čím jdete výše, tím výraznější hloubka pod vámi je. Cestičky nejsou symetrické, což je oproti Lipnu a Okurce příjemná změna, sama stavba tak působí zajímavěji. A když vylezeme nahoru, na nejvisutější část, čeká nás překvápko – uprostřed plošiny je díra překrytá pochozí sítí – kdo se na ní odváží, má pod sebou cca 150 metrů hlubinu. Ten první krok je… strašlivý. Výhledy jsou luxusní, ale fouká tu jak čert – loučíme se a vyrážíme na Kralický sněžník (který je celý zahalen v mracích…).
8 fotek, 3.7.2017, 4 zobrazení, přidat komentář | města
Samostatnou fotokapitolu si u mě vysloužila lázeňská vesnička Karlova studánka. Vesnice a městečka v Jeseníkách nejsou obecně žádná sláva, ale tohle je veliká výjimka. Vesnička, která se dá pěšky přejít za čtyři minuty, ale je tu garance, že je na co koukat. Všude uklizeno, opraveno, načančáno, a zvědavý turista nestačí valit oči na lázeňské domy, které jsou prostě… enormní. A hezké. Až kýčovité, ale má to prostě něco do sebe. Pokud jdete na Praděd, doporučuju Karlovu studánku jako startovní místo. Jen pozor, až se budete vracet. V sedm tady padla a zavírá úplně všechno. Obchody, stánky, restaurace… Jinak ale vizuální zážitek!
109 fotek, letos v červenci, 9 zobrazení, přidat komentář | krajina
První výlet v Jeseníkách, počasí pade na pade - buď se to rozfouká a bude krásně, nebo nerozfouká a strašlivě zmokneme. Jsme riskéři a jdeme na to zhurta, na první dobrou zdolat nejvyšší vrchol Moravy. A protože nejsme žádný ořezávátka, tak žádná turistická asfaltka, ale pěkně údolím Bílé Opavy. Tisíce vodopádků a vodopádů v sytězeleném údolí - obávám se, že kdybych s sebou měl stativ, fotím na dlouhou expozici a jsem tam ještě dnes. Ta voda mě skrz objektiv prostě fascinuje. Posledních pár kilometrů ovšem po asfaltce je a připadáme si jak na Václaváku. Tlupy důchodců, stáda dětí, hejna kočárků, smečky cyklistů si to štrádují směr Praděd. Vyloženě ohavná stavba uprostřed krásných kopců nás fascinuje - jak někoho napadlo postavit něco takového? Uf! K ohyzdnosti se při bližším ohledání přidávají i četné známky zchátralosti - přeci jen, vysílači je stejně jako mně a na mně se ta zchátralost už taky projevuje. Vzhledem k tomu, že fučí až hrůza, se na Pradědskou rozhlednu prostě bojíme - riziko, že se to zhroutí zrovna s námi, se téměř rovná jistotě. Fučí pořád víc a víc, devět stupňů celsia, léto, jak má být. Zpátky ještě pošilháváme po Petrových kamenech, ale nakonec je jen míjíme a volíme nejkratší cestu domů. Dvaadvacet kiláků v nohách hned první den nám, netrénovaným lenochům, připadá až až.
19 fotek, 2.7.2017, 9 zobrazení, přidat komentář | města
Týden v Jeseníkách. Kde bydlet? Přece na zámku! A v Branné jeden takový zámek, kde se dá bydlet, mají. Pravda, je ve fázi "nemáme to ještě všechno úplně dopilované k dokonalosti", ale bydlet v zámecké komnatě namísto apartmánu prostě má svoje kouzlo. Jinak je Branná díra strašlivá, kterou projdete za pět minut a kde se chodí spát se slepicemi. Zajímavostí je místní kostel, jehož zvon bimbá ve zcela náhodných intervalech zcela náhodně zvolený počet úderů - takových třicet úderů v půl sedmé ráno vás prokazatelně vzbudí, i když máte špunty. Zkuste místní cukrárnu - jednak je tourist friendly, jednak dělají tradiční trubičky, které se dají kupovat i jíst na kila. A kaktusovou zmrzlinu (která ale líp zní než chutná). Největší majstrštyk je ovšem místní minipivovar Kolštejn. Polotmavá jedenáctka má výtečný ocas a pochutnávají si i holky, které jinak pivo nemusí. Kam se hrabou všechna ta europiva. Pokud byste nenašli místo v restauraci, můžete si litřík či více odnést i s sebou...
50 fotek, 3.6.2017, 12 zobrazení, přidat komentář | krajina
Útěk od lidí. Útěk od spěchu. Útěk od materiálna. Útěk do lesů Hluboké, kde znám každý strom a kámen, a přesto, přesto když tam na tři hodiny zahučím, naházím nové a nové. detaily, pohledy, perspektivy, cestičky, nápady... Tentokrát jsem se zasekl u mechu, který zrovna kvetl. Bez makroobjektivu docela technická výzva. Tady výklopný display nepomůže, chce to na kolena, nejlépe na břicho. A neřešit, že se fotka nepovede. Relax v pravém slova smyslu - nejde o obsah, jde jen o proces a čistou hlavu...
56 fotek, 28.5.2017, 16 zobrazení, 1 komentář | města
Už dlouho nám různí kamarádi doporučují Poděbrady jako hezký výletní cíl. Tak na ně došlo. Luxusní park, jehož úžasnou předností je vodní korýtko, v kterém se lze courat a příjemně se osvěžit. Mraky vodotrysků s časováním, které zčistajasna máčí nic nečekající důchodce. Řeka v obležení rybářů (v tý řece nemůže k večeru zbýt jediná ryba!). Naučná stezka Skupice podél slepého ramene Labe (upřímně, nic moc). Ve vzduchu milióny chmýří z kvetoucích stromů. Nádherná malá vodní elektrárna. Na dosah přírodní koupaliště plné dětí, kterým je jedno, že má voda asi jen 8 stupňů. Všude zmrzlina a lázeňské oplatky. Jen jedinou vadu to mělo: nějakou slušnější restauraci aby člověk pohledal - tady mají Poděbrady ještě díru...
35 fotek, 27.5.2017, 24 zobrazení, přidat komentář | města
Už dlouho jsme se nebyli projít v Praze, a s touhle modrou oblohou se motivace nehledá dlouho. Takže: vedro jak sviňa, což část spoluobčanů hbitě pochopila a nakýblovala se na lodičky - Vltava místy připomínala Václavák. Ostrovy v obležení bronzu a rakovinychtivých opalovačů. Zástupy turistů ohrožujících svými selfie tyčemi cokoliv v perimetru tří metrů. A zajímavý poznatek: najít ve slunném květnu restauraci, která by měla v nabídce zmrzlinový pohár, je úkol hodný profesionální detektivní kanceláře. Ale ta obloha stála za to!
50 fotek, 7.5.2017, 13 zobrazení, přidat komentář | krajina
Takový ten den, kdy máte pocit, že prostě musíte vypadnout z baráku někam ven, jinak se sežerete. Průhonický park je v rozpuku, takže ideální kandidát... kdyby. Kdyby nebyl weekend a stejný nápad neměla půlka Prahy (takže na vstup k pokladně čekáte 40 minut). Kdyby počasí neseznalo, že už toho sluníčka bylo dost, a krásný letní den se nepromění ve vlhký dušák zajišťující permanentní pocení všude, obloha se nezatáhne olovem a nezačne hrozit klasickou letní průtrží. A kdyby fotograf (poprvé v životě) zkontroloval stav akumulátorů, a v půlce mu tak nedošly baterky. Heh.
259 fotek, letos v červnu, 135 zobrazení, přidat komentář | události
Fotodokumentace průběhu a celebrit XVII. ročníku mezinárodní konference O sexualitě a lidských vztazích, konané 7. - 9. května 2017 v Uherském Hradišti (www.sex.systemic.cz). Milá, lidská a přátelská atmosféra, odborná úroveň příspěvků, příjemný společenský večer u cimbálovky a dobrého moravského vína. Těším se na další ročník (5. - 7. června 2019)!
163 fotek, 1.5.2017, 20 zobrazení, přidat komentář | zvířata
Vybrat si pro zoo sváteční den byla jasná sebevražedná volba, nicméně vyrazili jsme brzo (až nekřesťansky), takže jsme aspoň stihli zaparkovat. Dusno jak v pralese, zamračenou oblohou občas vykouklo sluníčko, zoo narvaná k prasknutí. Tím, že jsme přijeli ráno (což je pro nás fakt nezvyk vlastně kdekoliv), s údivem jsme seznali, že standardně chrápající zvířata jsou plná života a naopak, zvířata, které známe v akci, byla zalezlá v doupatech/norách/hnízdech. Teda až na hrabáče, ti chrápou v podstatě pořád. U slonů jsme strávili snad věčnost, ti dva malí prcci, kteří se spolu prohání výběhem a co chvíli na sebe troubí, jsou k sežrání. Žirafy maj neuvěřitelně dlouhé jazyky (věděli jste?). A malí opičí prďolkové jsou tak oškliví, až jsou vlastně hezcí. Nechápu lidi, kteří do zoo vezmou psa - na zabití.
26 fotek, 21.1.2017, 16 zobrazení, přidat komentář | krajina
V Praze je vyhlášen stav nejvyššího smogového ohrožení – hlavně nevětrat, natož vycházet ven. U nás na kopci je blankytně modrá obloha a sluníčko, to si říká o výlet do Chucheláku – projdeme se sněhem, pozdravíme daňky, kouknem shora na šedou Prahu… Stejný nápad mělo evidentně milión lidí, z čehož půlka to ještě upgradovala a vyrazila na prkýnkách. Rozdíl ve vzduchu na kopci a pod kopcem je fakt enormní, z nadhledu to vypadá, že na Praze sedí hromada šedé hmoty, kam se hrabe Ostrava nebo Peking. Ufff…
11 fotek, 17.11.2016, 21 zobrazení, přidat komentář | události
Tradiční pocta k 17. listopadu. Počet nahlášených demonstrací „za“ a „proti“ je enormní. Kde jsou ty časy, kdy jsme si mohli užívat atmosféru svíček v setmělém podloubí. Letos vyrážíme hned po obědě, ve snaze vyhnout se všem těm řečnilům, pseudopolitikům a davovému šílenství vůbec. Podloubí je uzavřené, památník se přesunul ven. Všude plno lidí, poměr občanů a orgánů tak jedna ku jedný. Turisti valí oči a fotí o sto šest. Děti valí oči a seznamují se se základy pyromanie. I přes brzký čas se už tvoří ostrůvky světla – emoční náboj zůstává, atmosféra a pieta jsou ovšem ty tam…
16 fotek, 8.10.2016, 19 zobrazení, přidat komentář | příroda
Podzimní sociálně-houbařské povyražení na Řenkov. Kromě toho, že jsem opět cestou zabloudil (ano, s tímhle místem mají navigace fakt problém a když se jede po tmě, nelze se spoléhat ani na vlastní orientační nesmysl) máme krásné, typicky podzimní počasí: zima, mlha, mokro, lezavo, olověná obloha a tlející příroda. Ideální pro postapokalypticky zaměřené fotografy. Houby jsme našli všehovšudy dvě: jednu olezlou babku a jeden extra velký kotrč, o jehož jedlosti jsem měl (asi neoprávněné) pochybnosti. Taky jsme našli tele, uprostřed lesa, nicméně ani lákavá představa šťavnatých steaků v nás nevybudila dostatečně silné lovecké pudy. Tak alespoň to sociálno že bylo naplněno...
127 fotek, srpen 2016, 33 zobrazení, přidat komentář | události
Fotodokumentace pračlověčího příběhu Letního dětského tábora Ghóta 2016. Takhle nějak to může vypadat, když pošlete své dítě k nám na tábor... Více na www.ghota.net
45 fotek, srpen 2016, 39 zobrazení, přidat komentář | krajina
Pár, opravdu pár fotek z letošního tábora Ghóta - vybral jsem ty, na kterých nejsou lidi. Zbylých cca 3000+ fotek je k nalezení na www.ghota.net
36 fotek, 9.7.2016, 45 zobrazení, přidat komentář | krajina
Poslední den na Šumavě nastavujeme jako odpočinkový (přeloženo - vozíme si šunky autem a občas z něho vylezeme). První zastávka Borová lada a její vyhlášený sovinec. Když ani po deseti minutách nevidíme jedinou sovu, místní správce se nad námi slituje a ukazuje nám, jak/kam musíme koukat. A ejhle - jedna, druhá, třetí... Nakonec jsme docela úspěšní (na poměry ňoumů turistů). Dál projíždíme srdcem Šumavy - Modrava, Kvilda a Horská Kvilda, a říkáme si, že sem se jednou chceme vrátit i pěšky. Fascinuje nás Chalupská slať, to je prostě luxus, naopak Jezerní slať nic moc (napřiklad chybí to jezero...). Končíme v Antýglu, poštípání triliónem komárů sedáme do auta a hurá domů...
32 fotek, 8.7.2016, 27 zobrazení, přidat komentář | krajina
Patřičně vyděšeni/natěšeni vyprávěním dřívějších návštěvníků (kopec jak sviňa, málem jsem vypustil/a duši...) namasírovali jsme všechny svaly a vyrazili na Boubín, očekávajíc brutální výšlap a pralesní skvosty. Po dvou hodinách po asfaltce do sic táhlého, leč mírného kopečka dorazili jsme k luxusnímu schodišti, a pak už vrchol a vyhlídka coby kamenem dohodil. Aneb fakt nemá cenu věřit subjektivním popisům "náročnosti" výšlapů. Vyhlídka hezká, kde je sakra ale ten prales? Po konzultaci s mapou vydali jsme se na NS Boubínský prales, abychom zjistili, že stezka vede okolo pralesa, přičemž mezi stezkou a pralesem je třímetrový plot, takže do samotného pralesa nestrčíte ani nos, natož objektiv. A když náhodou jo, tak je v pralese takovej chaos, že z toho žádná rozumná kompozice prostě nejde. Drobné zklamání kompenzuje Boubínské jezírko obklopené miliardou sytězelených přesliček vyrůstajících přímo z vody...
26 fotek, červenec 2016 až leden 2017, 29 zobrazení, přidat komentář | krajina
Tahle trasa se na Šumavě prostě nedá vynechat, to by bylo jako jet do Paříže a nevidět Eiffelovku. Chvíli (opravdu jen chvíli) jsme si mysleli, že zkusíme cesatu přes vrchol Špičáku, nakonec jsme se pokorně spokojili s důchodcovským chodníčkem po úbočí (a navíc si užívali sebevrahy na kolech řítící se přímo dolů po downhillových tratích). Jezera - Čertovo a Černé - jsou neuvěřitelně čistá, a vzhledem k porůznu popadaným stromům fotograficky vděčná. Pokud navíc chytnete alespoň trochu šikmé světlo, stává se z barev něco, co jinak můžete vidět jen v Yellowstoneu...
65 fotek, 6.7.2016, 31 zobrazení, přidat komentář | krajina
Tak schválně, kdy naposled jste jeli parní mašinkou do nejmenšího českého nádraží (Nové údolí), kde všechno (silnice, koleje, ČR) končí. Lístek je sice asi 100x dražší než na standardní vlak, ale za historický exkurz a milou oblsuhu, která neváhá kabinu strojvůdce napěchovat dětmi, na zastávkách bezostyšně pálí jednu od druhé, pokřikuje na hasiče doplňující vodu dvojsmyslné narážky a na požádání upouští oblaka páry to prostě stojí. Na Stožec (Stožecká skála, 974 nm) je příjemná vycházková cesta rozkvetlou krajinou a pak chvíli lopuchovým lesem, skála samotá a výhled z ní ovšem žádná velká bomba není...

Komentáře

přidat komentář