Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


 
Canon 650D

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

293 fotek, letos v červnu, 365 zobrazení, přidat komentář | auta
Sraz amerického šrotu. Kemp v Pasohlávkách narvaný k prasknutí americkými kárami. Vedle prastarých Fordek nejnovější sporťáky. Maličké Corvettky vedle monstrózních Cadillaců a ještě větších trucků. Hranaté Oldsmobily vedle ladně baculatých Buicků. Všechny generace Mustangů, Camar a Challengerů. Vé osmička vedle vé osmičky, na downsizing se tu fakt nehraje. Vipery, Fiskary, Shelby laděné na 750 koní. Tuny chromu. Celkem tisícovka americké krve, potu a testosteronu na jednom místě. Pro všechny milovníky aut nelze než doporučit - www.lcw.cz. A mimochodem, musím celkem kriticky přiznat, že nejhezčí auto je... to žluté Camaro z první a poslední fotky...
122 fotek, 21.4.2018, 17 zobrazení, přidat komentář | zvířata
Tradiční jarní zoo. Ačkoliv jsme se už několikrát zařekli, že o weekendu tam nepáchnem, stejně nám to zase nedalo. Takže první quest byl vůbec někde zaparkovat, druhý se naladit na davy lidí a třetí najít co nejrychleji stánek s ledovou tříští, protože bylo fakt vedro. Vždycky je pro mě překvápko, která zvířata budou akční a která budou (zase) chrápat. Jasně, stálice nezklamou (surikaty, plameňáci, ještěrky), plus jsme tentokrát narazily na superakční vydry, uřvané tučňáky a naparující se ibise. A jedna perlička: zoborožec si evidentně stavěl hnízdo. Cestou tam nosil v zobáku kus klacku. Cestou zpátky měl něco v zobáku zas. Až doma jsem zjistil, co to je - zvětšte si poslední fotku, pobavíte se...
24 fotek, 29.4.2018, 21 zobrazení, přidat komentář | krajina
Téměř po půl roce se jdu zase courat krajinou s foťákem v ruce, kombinace pracovního nasazení a hnusného počasí ve dnech volna je smrtící kombinace. Těšil jsem se na tuhle procházku jak malej kluk. Nadopován antihistaminiky, napakován papírovými kapesníky procházím důvěrně známou krajinou, kochám se, fotím tisíckrát focené a kýchám a smrkám o sto šest. Ta žlutá sračka je sice neskutečně fotogenická, ale jinak peklo. Konec procházky, jde se připravovat tábor. V srpnu na viděnou!
9 fotek, 17.11.2017, 6 zobrazení, přidat komentář | události
Tradiční pocta k 17. listopadu. Po zkušenostech z předchozích let rezignujeme na lákavou večerní atmosféru a vyrážíme už dopoledne, abychom se vyhnuli tunám demonstrujících za cokoliv. Je lezavo, zimavo, prší, svíčky rychle zhasínají. Přesto se lidi usmívají nebo se alespoň tváří zadumaně. Žádný velký spěch, jako kdyby se v centru Prahy na chvíli zpomalil čas... Pak dorazí nějaký papaláš a po krátkém projevu začne zpívat Ach synku synku... Je to kýč, ale hloubku to má...
49 fotek, 30.9.2017, 26 zobrazení, přidat komentář | města
Už asi třetí výlet na Ruzyni za letadýlky. A potřetí do protisvětla a do oparu. Takže zatímco lidi okolo na pozorovacím valu a podél plotu dělají "jé!", "jů!" a vydávají nadšené hýkání, já skřípu zuby, tušíc, že ta olověná šeď na pozadí fakt nebude vypadat hezky, a že aby bylo modro, nebude zas hezky vypadat přilétající/odlétající letadlo. Po hodině čirý masochismus. Tentokrát byl ovšem masochismus ozvláštněn jednou specialitkou - přílet A380tky. To je ta opravdu velká, dvoupatrová mrcha, proti které se ostatní standardní letadla zdají jako modýlky. Přistihl jsem se, že cítím fakt respekt a moc nechápu, jak něco takového může lítat. Wow.
77 fotek, 23.9.2017, 32 zobrazení, přidat komentář | krajina
Pomalu končí léto, čas užít si posledních teplých paprsků, vyrážíme na Točník. Kde se mj. konají jakési středověké slavnosti vína (čili dvojnásobné vstupné, hrad plnej a všude plno okostýmovanejch připitejch ochotníků). Nevím, jak to dělám, ale jakmile poslední dobou vyrazím nějak fotit, je opar. Ne všude, ale zaručeně tam, kde se otevírají ta nejlepší panoramata. K velkým zážitkům patří prase nadstandardní tloušťky, které si to štrádovalo mezi návštěvníky, nevybíravě si razíc cestu hlava nehlava, noha nenoha, a které se ve finále po zdolání cca 30cm vyvýšeniny svalilo na bok způsobem, který dával tušit, že na další tři dny je s jeho fyzickou aktivitou konec. Respekt. Dále nervózní medvěd, který jasně naznačil, že nás hodlá sežrat nehledě na (poměrně vachrlatý) plot. A ve finále neskutečně rozkošná minisovička, kterou když jsem uviděl, tak sem spontánně přešel do šišlání. No a k hradu: geniální prostor na trénování průhledů a průzorů, o tom žádná, jen to vychytat bez lidí je celkem kumšt...
129 fotek, srpen 2017, 13 zobrazení, přidat komentář | události
Fotodokumentace pohádkového příběhu Letního dětského tábora Ghóta 2017. Takhle nějak to může vypadat, když pošlete své dítě k nám na tábor... Více na www.ghota.net/2017
43 fotek, loni v létě, 35 zobrazení, 1 komentář | krajina
Pár, opravdu pár fotek z letošního tábora Ghóta - vybral jsem ty, na kterých nejsou lidi. Zbylých cca 3000+ fotek je k nalezení na www.ghota.net
24 fotek, 8.7.2017, 35 zobrazení, přidat komentář | krajina
Poslední zastávka našeho jesenického putování – jedeme vzdát poctu člověku, kterého všechny nemocné děti svorně nenávidí. Pamatujete? Olej, igelit, horkej ručník, další igelit, suchej ručník a stejně to nepomáhá. Čeněk Priessnitz vystavěl na svahu Jeseníků lázně, a všechny turistické průvodce tam lákají: Přijeďte! Krásný klid, úžasné místo pro relaxaci, stovky pramenů k ochutnání… Pominu-li, že teplota je asi padesát stupňů, dusno jak v pekle a mraky vytváří světlo, které fotograficky k uzoufání, tak reklama neklame – fakt je tu velký klid, asi proto, že tu prostě chcípl pes. Jedna monstrózní budova, a jinak kde nic, tu nic. Turista shlídne, vyfotí, a může jet domů. Anebo se projít po kilometrech lesoparkových cestiček, které jsou… furt stejné. Nakupujeme v jediném těžce vydetektivovaném krámku tunu lázeňských oplatků a jedeme domů…
12 fotek, loni v létě, 28 zobrazení, přidat komentář | krajina, příroda
Předposlední den jesenického výletu. Předpovědi straší bouřkami, nohy nás bolí, volíme minimalistický výlet k Mechovému jezírku v přírodní rezervaci Rejvíz. Takže asi dva kilometry po rovině a dřevěných chodníčcích. Čím více se blížíme jezírku, tím více je okolo nás rašeliniště, kam fakt nechcete zahučet. Jezírko samotné je… trochu zklamání. Podle fotek z drona je jeho dno pokryto zvláštním mechem a kvůli vysoké kyselosti v něm nic nežije, jenže z vyhlídkové plošiny ten mech prostě není vidět, a tak je to jen rybníček uprostřed lesa. K malému mechovému jezírku, které je asi tisíckrát fotogeničtější, veřejná cesta nevede. Kdyby cestou k autu nezačalo pršet a zpátky jsme nejeli v bouřce, celkem toho výletu lituju, takhle jsem byl rád, že nás déšť nezastihl někde na hřebenech…
63 fotek, červenec 2017, 40 zobrazení, přidat komentář | krajina
Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně je tak trochu technický zázrak. V tom šíleném slova smyslu. Koho jiného než čechy by napadlo uříznout kopec, udělat v něm rybníček a hnát do něj a z něj (dle potřeby) vodu z nádrže v okolí. Dvě turbíny, to je 2x 325 megawattů. Vypadá to divně, tak divně, že to má až svoje kouzlo. Takže jsme vyrazili. Poučení první: je-li k něčemu až příliš jasná cesta, je nutno ji tím více hlídat, nebo zapomenete odbočit a přidáte si čtyři kilometry. Poučení druhé: furt jste na horách. To, že fouká příjemný vítr, neznamená, že sluníčko nepálí. Pálí a spálí. Poučení třetí: i takhle enormní stavba může nebýt v provozu. Ano, ten šok, když vylezete poslední metry a před vámi namísto očekávané hladiny vykoukne zcela vypuštěný důlek, tak ten je hodně silný. Nejprve jsme byli nasraní, ale pak to rychle přešlo – ona je ta stavba monstrózní i bez 2,7 mil. kubíků vody. Alespoň vynikli ti dva chlapíci v oranžovém, kteří si hráli na údržbáře. A propos, fantastické výhledy. Po pravdě asi nejlepší v Jeseníkách, kam se hrabe Praděd nebo Sněžník. A pokud se vám stane, že stojíte na slunném ostrůvku uprostřed zatažených Jeseníků, je to jak když natrefíte na trojitou duhu…
70 fotek, 5.7.2017, 41 zobrazení, 1 komentář | příroda
Jeseníky, den třetí. Jsme ve stavu, kdy sotva vylezeme z postele, všechno nás bolí a každý krok je neskutečná dřina. Den třetí, krizový. Volíme ústupovou variantu do termálních lázní ve Velkých Losinách, ale abychom nebyli úplné lemry, stavíme se před tím ještě v Pomezní jeskyni. Vyfasujeme průvodce, který je v práci první den a veřejně to přizná hned v první minutě po pátém ztracení se ve výkladu, takže celá prohlídka je okořeněna tím, že mu celá skupina svorně drží palce a povzbuzuje ho. Třičtvrtěhodinová prohlídka stojí za to – Dobšinská ľadová to sice není, ale koukat na co rozhodně je. Zbytek výpravy dozajista ocenil, že tentokrát jsem se s foťákem držel ve vymezeném prostoru a nespustil jeskynní alarm – úspěch! Jinak, focení jeskyní je prča. Clona 1,4 zajišťuje, že milimetrový posun těla způsobí neostrou fotku. Bez stativu a blesku si to říká o ISO 800 a více, takže už se předem těším na těžké odšumování. Hezký to bylo, škoda jen, že jeskyně samotná je 15x větší než prohlídkový okruh a netopýři jak na potvoru bydlí v té nepřístupné části…
60 fotek, červenec 2017, 43 zobrazení, přidat komentář | krajina
Druhý den Jesenického výletování. Zdolali jsme jeden vrchol, míříme na druhý. Volíme vrcholovou cestu – sice není nejkratší, ale bude hezká a nepotkáme tam davy. Doslova. Na dvanácti kilometrech potkáváme celé dva lidi. Hřebenovka je zarostlá, neudržovaná, divoká, plná vyvrácených a uschlých kmenů a nečekanými políčky bílých ochmýřených kytiček, které se v tom větru hrozně blbě fotí. Je nepřirozené ticho – jak před bouří, tak, že na hezčí polovičku našeho putování padá úzkost. Kromě toho, ten zatrolený Sněžník se zdá pořád strašně daleko a navíc je jeho vrcholek pořád v mracích. Když už jsme v sedle, obloha se jak na povel trhá (podobně jako včera a podobně jako celý nadcházející týden. Podle Sněžníku byste si mohli řídit hodinky – jakmile se začne vyjasňovat, jsou tři hodiny). Finální kopec je o plíce a nepomůže ani zastávka u pramene Moravy. Na vrcholu plazíme jazyky a s určitým zoufalstvím hledíme na zbořeninu dřívější vyhlídkové věže. Nikde žádná restaurace, nikde žádná půjčovna koloběžek pro sjezd dolů – není divu, že Sněžník není příliš vyhledávanou turistickou atrakcí, spolu s námi je nahoře jen pár zoufalců. Žádné děti, žádní důchodci, žádní procházkáři. Bez fyzičky a outdoorového outfitu na Sněžník nelez. Výhledy jsou luxus, ale čas nás trochu tlačí. Tentokrát volíme nejkratší cestu a je to chyba – čtyři kilometry sešup po kamenech a po štěrku a další čtyři asfaltka. Nohy vypovídají službu, záda protestují, vypíná i hlava. Poslední metry k autu jen silou vůle. Už víme, že jsme to přehnali, a že nás to zítra bude sakramentsky bolet. (A taky že jo. Druhý den nemůžeme ani vstát z postele, natož chodit…)
40 fotek, červenec 2017, 44 zobrazení, přidat komentář | architektura
Druhý den Jesenického výletování. Po včerejších dvaceti kilometrech nám roste sebevědomí a vyrážíme na Kralický sněžník, přičemž zastávka číslo jedna je Stezka v oblacích. Je to naše třetí rozhledna podobného typu – po vizuálně nudnějším, ale zábavnějším Lipnu a vizuálně lákavé, ale nudné bavorské Okurce jdeme do oblak. Vlastně nejdeme, sedíme pod kopcem v bufetu, pijeme kafe a čekáme, jestli přestane pršet. Obloha šedá jak olovo, všude okolo mlha, vidět je tak na kilometr, a my se chystáme na vyhlídku. Prostě blázni. Nakonec se vyprší a než se dostaneme na stezku samotnou, nebe se začne protrhávat. Ještě pár minut, a je vidět modrá. Stezka samotná je visutá, takže čím jdete výše, tím výraznější hloubka pod vámi je. Cestičky nejsou symetrické, což je oproti Lipnu a Okurce příjemná změna, sama stavba tak působí zajímavěji. A když vylezeme nahoru, na nejvisutější část, čeká nás překvápko – uprostřed plošiny je díra překrytá pochozí sítí – kdo se na ní odváží, má pod sebou cca 150 metrů hlubinu. Ten první krok je… strašlivý. Výhledy jsou luxusní, ale fouká tu jak čert – loučíme se a vyrážíme na Kralický sněžník (který je celý zahalen v mracích…).
8 fotek, 3.7.2017, 24 zobrazení, přidat komentář | města
Samostatnou fotokapitolu si u mě vysloužila lázeňská vesnička Karlova studánka. Vesnice a městečka v Jeseníkách nejsou obecně žádná sláva, ale tohle je veliká výjimka. Vesnička, která se dá pěšky přejít za čtyři minuty, ale je tu garance, že je na co koukat. Všude uklizeno, opraveno, načančáno, a zvědavý turista nestačí valit oči na lázeňské domy, které jsou prostě… enormní. A hezké. Až kýčovité, ale má to prostě něco do sebe. Pokud jdete na Praděd, doporučuju Karlovu studánku jako startovní místo. Jen pozor, až se budete vracet. V sedm tady padla a zavírá úplně všechno. Obchody, stánky, restaurace… Jinak ale vizuální zážitek!
109 fotek, červenec 2017, 37 zobrazení, přidat komentář | krajina
První výlet v Jeseníkách, počasí pade na pade - buď se to rozfouká a bude krásně, nebo nerozfouká a strašlivě zmokneme. Jsme riskéři a jdeme na to zhurta, na první dobrou zdolat nejvyšší vrchol Moravy. A protože nejsme žádný ořezávátka, tak žádná turistická asfaltka, ale pěkně údolím Bílé Opavy. Tisíce vodopádků a vodopádů v sytězeleném údolí - obávám se, že kdybych s sebou měl stativ, fotím na dlouhou expozici a jsem tam ještě dnes. Ta voda mě skrz objektiv prostě fascinuje. Posledních pár kilometrů ovšem po asfaltce je a připadáme si jak na Václaváku. Tlupy důchodců, stáda dětí, hejna kočárků, smečky cyklistů si to štrádují směr Praděd. Vyloženě ohavná stavba uprostřed krásných kopců nás fascinuje - jak někoho napadlo postavit něco takového? Uf! K ohyzdnosti se při bližším ohledání přidávají i četné známky zchátralosti - přeci jen, vysílači je stejně jako mně a na mně se ta zchátralost už taky projevuje. Vzhledem k tomu, že fučí až hrůza, se na Pradědskou rozhlednu prostě bojíme - riziko, že se to zhroutí zrovna s námi, se téměř rovná jistotě. Fučí pořád víc a víc, devět stupňů celsia, léto, jak má být. Zpátky ještě pošilháváme po Petrových kamenech, ale nakonec je jen míjíme a volíme nejkratší cestu domů. Dvaadvacet kiláků v nohách hned první den nám, netrénovaným lenochům, připadá až až.
19 fotek, 2.7.2017, 38 zobrazení, přidat komentář | města
Týden v Jeseníkách. Kde bydlet? Přece na zámku! A v Branné jeden takový zámek, kde se dá bydlet, mají. Pravda, je ve fázi "nemáme to ještě všechno úplně dopilované k dokonalosti", ale bydlet v zámecké komnatě namísto apartmánu prostě má svoje kouzlo. Jinak je Branná díra strašlivá, kterou projdete za pět minut a kde se chodí spát se slepicemi. Zajímavostí je místní kostel, jehož zvon bimbá ve zcela náhodných intervalech zcela náhodně zvolený počet úderů - takových třicet úderů v půl sedmé ráno vás prokazatelně vzbudí, i když máte špunty. Zkuste místní cukrárnu - jednak je tourist friendly, jednak dělají tradiční trubičky, které se dají kupovat i jíst na kila. A kaktusovou zmrzlinu (která ale líp zní než chutná). Největší majstrštyk je ovšem místní minipivovar Kolštejn. Polotmavá jedenáctka má výtečný ocas a pochutnávají si i holky, které jinak pivo nemusí. Kam se hrabou všechna ta europiva. Pokud byste nenašli místo v restauraci, můžete si litřík či více odnést i s sebou...
50 fotek, 3.6.2017, 25 zobrazení, přidat komentář | krajina
Útěk od lidí. Útěk od spěchu. Útěk od materiálna. Útěk do lesů Hluboké, kde znám každý strom a kámen, a přesto, přesto když tam na tři hodiny zahučím, naházím nové a nové. detaily, pohledy, perspektivy, cestičky, nápady... Tentokrát jsem se zasekl u mechu, který zrovna kvetl. Bez makroobjektivu docela technická výzva. Tady výklopný display nepomůže, chce to na kolena, nejlépe na břicho. A neřešit, že se fotka nepovede. Relax v pravém slova smyslu - nejde o obsah, jde jen o proces a čistou hlavu...
56 fotek, 28.5.2017, 38 zobrazení, 1 komentář | města
Už dlouho nám různí kamarádi doporučují Poděbrady jako hezký výletní cíl. Tak na ně došlo. Luxusní park, jehož úžasnou předností je vodní korýtko, v kterém se lze courat a příjemně se osvěžit. Mraky vodotrysků s časováním, které zčistajasna máčí nic nečekající důchodce. Řeka v obležení rybářů (v tý řece nemůže k večeru zbýt jediná ryba!). Naučná stezka Skupice podél slepého ramene Labe (upřímně, nic moc). Ve vzduchu milióny chmýří z kvetoucích stromů. Nádherná malá vodní elektrárna. Na dosah přírodní koupaliště plné dětí, kterým je jedno, že má voda asi jen 8 stupňů. Všude zmrzlina a lázeňské oplatky. Jen jedinou vadu to mělo: nějakou slušnější restauraci aby člověk pohledal - tady mají Poděbrady ještě díru...
35 fotek, 27.5.2017, 37 zobrazení, přidat komentář | města
Už dlouho jsme se nebyli projít v Praze, a s touhle modrou oblohou se motivace nehledá dlouho. Takže: vedro jak sviňa, což část spoluobčanů hbitě pochopila a nakýblovala se na lodičky - Vltava místy připomínala Václavák. Ostrovy v obležení bronzu a rakovinychtivých opalovačů. Zástupy turistů ohrožujících svými selfie tyčemi cokoliv v perimetru tří metrů. A zajímavý poznatek: najít ve slunném květnu restauraci, která by měla v nabídce zmrzlinový pohár, je úkol hodný profesionální detektivní kanceláře. Ale ta obloha stála za to!

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.