Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

choch 


2017 - 07 - Jeseníky, Kralický Sněžník

60 fotekletos v červenci- zobrazení
Druhý den Jesenického výletování. Zdolali jsme jeden vrchol, míříme na druhý. Volíme vrcholovou cestu – sice není nejkratší, ale bude hezká a nepotkáme tam davy. Doslova. Na dvanácti kilometrech potkáváme celé dva lidi. Hřebenovka je zarostlá, neudržovaná, divoká, plná vyvrácených a uschlých kmenů a nečekanými políčky bílých ochmýřených kytiček, které se v tom větru hrozně blbě fotí. Je nepřirozené ticho – jak před bouří, tak, že na hezčí polovičku našeho putování padá úzkost. Kromě toho, ten zatrolený Sněžník se zdá pořád strašně daleko a navíc je jeho vrcholek pořád v mracích. Když už jsme v sedle, obloha se jak na povel trhá (podobně jako včera a podobně jako celý nadcházející týden. Podle Sněžníku byste si mohli řídit hodinky – jakmile se začne vyjasňovat, jsou tři hodiny). Finální kopec je o plíce a nepomůže ani zastávka u pramene Moravy. Na vrcholu plazíme jazyky a s určitým zoufalstvím hledíme na zbořeninu dřívější vyhlídkové věže. Nikde žádná restaurace, nikde žádná půjčovna koloběžek pro sjezd dolů – není divu, že Sněžník není příliš vyhledávanou turistickou atrakcí, spolu s námi je nahoře jen pár zoufalců. Žádné děti, žádní důchodci, žádní procházkáři. Bez fyzičky a outdoorového outfitu na Sněžník nelez. Výhledy jsou luxus, ale čas nás trochu tlačí. Tentokrát volíme nejkratší cestu a je to chyba – čtyři kilometry sešup po kamenech a po štěrku a další čtyři asfaltka. Nohy vypovídají službu, záda protestují, vypíná i hlava. Poslední metry k autu jen silou vůle. Už víme, že jsme to přehnali, a že nás to zítra bude sakramentsky bolet. (A taky že jo. Druhý den nemůžeme ani vstát z postele, natož chodit…)

Udělejte si ze svých alb kalendář

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.